O tom, jak Čechoslováci okupují Cala Ratjadu a jak Fernando nemůže pracovat

Milý deníčku!

Tak nejen Němci a Argentinci okupují Cala Ratjadu, je tu i dostatek Čechů a Slováků (a samozdřejmě jsou tu i nějací místní Mallorquinci a Španělé).
Kromě Jitky a Michala, ke kterému chodím so Sinaje občas na koktejl a pokec (oba znám již od září), jsem se letos seznámila s dalšími čtyřmi Slováky a vím i o pár Češkách (tančí ve Physicalu jako GoGo).

Před 14 dny jsem pak v Sinaji narazila na Čecha Viktora, který již rok a půl pendluje po Španělsku jako "živá socha" (on tomu říká pantomima). Je to takový dredatý bohém, který žije ze dne na den. No a od minulého týdne do zítřka je tu na dovolené Petr, který tu s Jitkou pracoval minulý rok přes prázdniny (jinak učiteluje v Olomouci). Tak teď chodíme s Petrem, Renatou a Ivanem na pláž a dnes s Jitkou a Julianem (Jitčin argentinský žárlivý přítel) na večeři. To pak bude zase Julian naštvaný, že se bavíme česky a že ničemu nerozumí (dobře mu tak, má ji aspoň někdy pustit samotnou).

Co se týká mé práce, mám nyní odcela fofr, protože Fernando nemůže od soboty pořádně chodit (má natažený lítkový sval), tak jsem šéfka kuchyně a vzhledem k "rychlosti" Natalie, dělám vše sama (kromě umývání nádobí, které má Naty na starosti). Jelikož Fernando řekl, že se nenechá poslat na nemocenskou a že budeme mít svoje volné dny, byla jsem včera v kuchyni v podstatě sama (Natalie měla volno). Fernando sice chvíli pobyl v restauraci, ale to mi bylo stejně houby platno, když jsem vše připravovala sama. Večer přijel později, protože jel na letiště vyzvednout svého dvanáctiletého syna Naxta (čti: Nača), který přiletěl z Madridu na 14 dní tatínka navštívit. Jsem ráda, že mám dnes volno, protože jsem byla včera docela vyřízená (a ještě budu několik dní asi vyřízená). Už aby byla sezona za mnou. Potřebovala bych týden volno.
Teď jdu s Petrem na pláž.

Dopolední výlet do jeskyně Artá

Konečně středa, konečně volný den (už mě to pracovní nasazení začíná štvát a začínám se těšit na snad klidné zimní dny v Česku). Původní plán pracovat celý den na počítači a k večeru si zajít zaplavat do moře jsem po probuzení kolem osmé ráno (tak brzy jsem již dlouho nevstala) a zjištění, že je zataženo a docela příjemně změnila. Do batohu jsem nabalila vodu a foťák a vyrazila na autobus směr Canyamel a jeskyně Cuevas Artá, které mám v podstatě přes kopec (ten je ale docela skalnatý a nevede přes něj žádná stezka).
Před desátou jsem již čekala u jeskyně s několika dalšími turisty (dokonce jsem zaslechla i češtinu) na první prohlídku dne. Předpokládal jsem, že bude narváno a všichni budeme procházet po chodníčcích jednotlivými sály jako stádo - jak jsem to zažila v září při návštěvě jeskyně Cuevas del Drach v Porto Cristu. Opak byl pravdou. Provozovatelé jeskyní asi byli v Česku a vzali si od nás příklad. Do jeskyně jsme šli s průvodcem ve skupince okolo třiceti lidí, průvodce představil každý sál v mallorštině, němčině, angličtině a francouzštině, mohli jsme si vyzkoušet, jak duní krápníky nazvané "zvony" (nevím, jestli by z toho čeští speleologové a památkáři byli nadšení), v sále nazvaném peklo jsme si během efektní světelné show poslechli pekelnou skladbu (je to jedna z těch známých, bohužel neznám autora, ani název) a dokonce se mohlo i fotografovat. Zkrátka příjemná prohlídka.
Z podzemí jsem vylezla zhruba po hodině a vyrazila omrknout malý Canyamel. V Canyamelu všek není co k vidění (jen pláž), tak jsem sedla na autobus a vyrazila domů, kde jsem dohnala spánkový deficit a jen co sem přidám pár fotek vyrážím se vykoupat do moře. Slunce totiž opět svítí a při tom horku, co tu panuje je nejpříjemnější jít na pláž až kolem šesté hodiny.
A večer hurá na večeři do některé z restaurací (vyzkoušet zase něco jiného, než co jím denně).

Zprávy z Cala Ratjady

Možná již někteří nedočkavě očekávají další příspěvek z cest po Mallorce. Nedočkavce ale musím zklamat. Vzhledem k narůstajícímu vedru, které Mallorku opanuje každý srpen, si na nějakou dobu dávám cestovatelskou pauzu a raději se jdu zchladit do moře.
Práce je pořád stejná a někdy mi již leze krkem. V sobotu po práci jdu na oslavu narozenin Britty (Fernendova přítelkyně), tak musím dnes vyrazit na nákup dárku.
Počasí: slunečno, přes 30 stupňů, voda okolo 27 stupňů.
Toť zatím vše z Cala Ratjady.